Svalová dysbalance, její důsledky, svaly zkrácené a oslabené

28.11.2011 19:04

Hlavním důsledkem svalové dysbalance je to, že namísto vyváženého zatěžování kloubů a vyváženého tvaru těla dochází k nerovnoměrnému zatěžování kloubů a k vadnému držení těla. Při vadném držení těla, jemuž předchází chabé držení, dochází ke strukturální přestavbě zatěžovaných kloubů, ke vzniku osteofytů a k přeměně pružných elastických svalů v tuhé vazivové pruhy. Uvedené změny jsou ireverzibilní (nezvratné).

Správné držení těla

Pro správné držení trupu mají největší význam především čtyři svalové dvojice, které určují tvar a postavení předozadních křivek páteře, tedy lordóz a kyfóz.

První dvojice leží v oblasti krční páteře. Svaly se sklonem ke zkracování jsou zde svaly šíjové - především horní vzestupná vlákna kápovitého svalu (m. trapezius) a svaly kloněné (mm. scaleni) a kývač hlavy (m. sternocleidomastoideus); svaly se sklonem k ochabování jsou hluboké ohybače krku, uložené v hloubce za hltanem na přední ploše krční páteře a svaly nad- a podjazylkové. Výsledkem takové nerovnováhy je předsunuté držení hlavy a krční páteře se zdůrazněnou krční lordózou.

Druhá svalová dvojice leží v oblasti hrudníku. Svalem se sklonem k přetěžování, tuhnutí a zkracování je velký prsní sval, ochabujícími svaly jsou zde svaly tzv. fixátory lopatek  (střední a dolní část m. trapezius a svaly rombické). Výsledkem dysbalance jsou předsunutá ramena, odstávající lopatky a kulatá záda, tj. zdůrazněná hrudní kyfóza.

Třetí dvojice leží v oblasti břicha. Zkracujícími se svaly jsou zde bederní vzpřimovače a čtyřhranný sval bederní; ochabují svaly břišní, především přímý břišní sval (m. rectus abdominis). Výsledkem je povolené a vyvalené břicho, hyperlordóza bederní páteře a oslabení břišního lisu v důsledku ochabnutí břišních svalů, takto ztrácí oporu bederní páteř a dochází k jejímu přetěžování a bolestem zad.

Poslední dvojice je uložená v oblasti pánve. Tvoří ji bedrokyčlostehenní sval (m. iliopsoas) a přímý sval stehenní (m. rectus femoris), jež mají sklon ke zkracování a tuhnutí, a velký hýžďový sval (m. gluteus maximus), který naopak častěji ochabuje. Výsledkem dysbalance je hyperlordóza v přechodu bederní páteře a křížové kosti s povolenými hýžděmi a předsunutým držením bederní části páteře.

Toto vše vede k neideálnímu postavení páteře, které se projeví vytvořením nefyziologických křivek při vertikálním držení trupu. Ty nejsou plynulé a jsou posunuté jejich vrcholy.

V důsledku toho klesá pružnost páteře a dochází k přetěžování jednotlivých úseků.

Na dolní končetině se ke zkráceným svalům ještě připojují flexory kolene a přitahovače stehna.

 

Přehled nejdůležitějších svalů s tendencí ke zkrácení a svalů s tendencí k oslabení:

Svaly s tendencí ke zkrácení:

- hluboké svaly šíjové (krční část vzpřimovačů páteře)

- horní část svalu trapézového a zdvihač lopatky (m. levator scapulae)

- velký a malý sval prsní (m pectorales major at minor)

- svaly v oblasti beder  - vzpřimovač trupu a čtyřhranný sval bederní (m. erector trunci, m. quadratus lumborum)

- ohýbače kyčle – sval bedrokyčlostehenní, přímý sval stehenní (m. iliopsoas, m. rectus femoris)

- přitahovače stehna (adduktory)

- ohýbače kolenního kloubu - dvouhlavý sval stehenní, sval poloblanitý

a pološlašitý,  napínač povázky stehenní  (m. biceps femoris, m semimembranosus, m. semitendinosus, m. tensor fascie latae)

- trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae)

- ohýbače prstů a ruky

Stupeň zkrácení se hodnotí testováním a platí, že bývají zkráceny všechny svaly systému.

 

Svaly s tendencí k oslabení:

- hluboké flexory šíje

- dolní fixátory lopatek (svaly rhombické a přední sval pilovitý - m. serratus anterior), střední a dolní část svalu trapézového

- svaly břišní (m. rectus abdominis, m. obliquus internus a externus abdominis, m. transversus abdominis )

- velký, střední a malý sval hýžďový (m. gluteus maximus, medius a minimus) ,

- zbývající tři hlavy čtyřhlavého svalu stehenního (m.vastus lateralis, m. vastus intermedius, m. vastus medialis)

- svaly na přední a boční straně bérce,

- svaly klenby nožní,

- svaly paží (zejména sval déltový).

 

Opět bývá oslabení v celém systému, nejvýraznější na břišním svalstvu. Stupeň oslabení hodnotíme testováním a u břišního, hýžďového a deltového svalu hodnotíme pohybový stereotyp zapojování svalů do činnosti.

 

Syndromy spojené se svalovou dysbalancí

 

a) horní zkřížený syndrom

Při horním zkříženém syndromu nacházíme:

-zkrácené prsní svaly

-zkrácené zdvihače lopatky a horní část trapézu

-Oslabení hlubokých šíjových svalů

-Oslabení dolních fixátorů lopatky

 

Vnější projevy:

Kulatá ramena (knoflíkové držení ramen

Předsun hlavy

Hyperextenzní postavení hlavy (přechod krk – hlava)

b) Dolní zkřížený syndrom
Při dolním zkříženém syndromu nacházíme:
- Zkrácené flexory kyčle
- Zkrácené svaly v lumbosakrální oblasti
- Oslabené břišní svaly

Vnější projevy:
Anteverze pánve (sklopení pánve vpřed)
Při chůzi nedostatečné zanožení DK v kyčli
Zvýšenou lordózu lumbosakrální oblasti

c) vrstvový syndrom

znamená střídání svalových skupin oslabených – hypotonických a zkrácených - hypertonických.

Na zadní straně těla nacházíme:

-Zkrácení ischiokrurálních (hamstringy) svalů

-Ochablost gluteálních (hýžďových) svalů a lumbálních vzpřimovačů trupu

-Hypertrofie vzpřimovačů  přechodu hrudník bedra

-Oslabené mezilopatkové svaly

-Hypertrofie a zkrácení horních vláken trapézu a zdvihače lopatky